New York Times: O nakupování brýlí na internetu

Nakupování dioptrických brýlí na internetu má v zahraničí již několikaletou tradici. Zejména ve Spojených státech a Velké Británii již nositelé zjistili, že pokud oželí určité služby, mohou ušetřit na brýlích mnoho peněz. Zaujal mě jeden článek publikovaný v New York Times věnující se tomuto tématu z nezávislého pohledu. Jeho překlad bych vám rád nabídl.

„Udělej si sám“ – nakupování brýlí na internetu

Brýlová obruba je pouze o něco víc než kousek plastu a kovu. Výroba není příliš náročná, ale vyžaduje preciznost. Avšak obruba, jejíž výroba v Itálii vyjde na 25 dolarů, se v USA v optice prodává až za 150 dolarů. A není problém najít obruby, zvláště limitované série nesoucí loga slavných designérů, s cenovkami okolo 350 dolarů.

Pokud existoval trh zralý na zásah internetu, který umožnil spotřebitelům nakupovat se slevou knižní bestsellery, digitální fotoaparáty nebo zájezdy na Havaj, pak je to optický trh.

Ačkoli 67% Američanů nosí dioptrické brýle a ještě více jich nosí sluneční brýle, internetové obchody s brýlemi zatím nedosáhly takového rozmahu jako ostaní e-shopy, říká James Hilford, prezident Eyeglasses.com. „Tento trh je stále v plenkách“, prohlásil.

Jedním z důvodů je to, že nákup brýlí přes internet zákazníky poněkud znervozňuje. Vezměte v úvahu reakci Harolda L. Friedmana, profesora na State University of New York, který je optometristou 48 let: „Koupili byste si cokoliv, co je zdravotnický prostředek – a to brýle jsou – přes internet? Dívate se na ně jako na jakýkoliv jiný produkt. Ale to nejsou.“

Samozřejmě, nákup brýlí s sebou přináší určité překážky. Lidé si chtějí brýle vyzkoušet, což je na dálku obtížné, i když některé obchody nabízejí možnost nahrát svojí fotografii a brýle si vyzkoušet. Lidé mají obavy, že se jim nepodaří „rozkódovat“ svůj předpis, který je zaplněný čísly, čísly s desetinnými čísly a mínusy a plusy. Také mají strach, že pokud jim nebudou brýle správně sedět, nikdo jim je neopraví.

Ale tyto důvody jsou jen těžko dost závažné pro to to nezkusit a ušetřit dost peněz. Výrobek nakonec pochází od stejných výrobců.

Největší překážkou rozšíření nakupování přes internet může být to, že brýle stále nejsou dostatečně levné. Obchody jako Framesdirect.com nebo Eyeglasses.com se nepropagují jako diskonty, ačkoli značkové obruby prodávají o 30% levněji než v obchodě. Čočky mohou být dokonce za poloviční cenu.   Ale brýle v těchto eshopech nejsou levnější než v oddělení oční optiky Wal-Martu nebo Costco. Výběr je ale rozhodně větší než ve kterémkoliv supermarketu. Například Framesdirect.com udává, že nabízí více než 110.000 modelů o­brub.

Druhá skupina online prodejců neprodává vůbec značkové brýle a prodává obruby z čínské produkce. Jeden z nich je například ZenniOptical.com (dříve 19dollareyeglas­ses.com, než začal prodávat brýle za pouhých 8 dolarů). Jejich nejdražší obruby jsou titanové poloobruby za 40 USD. Pokud by byly vyrobené v Itálii se jménem designera, stály by minimálně 250 USD.

Online obchody mají věrné přívržence, kteří mají odvahu je vyzkoušet. Jedním z nich je Glassyeyes.com, který popisuje kladné zkušenosti z online nakupování. Blog se stal pramenem hodnocení online obchodů jako Goggles4U.com nebo 39dollarglasses­.com.

Paní Betty McFarlane nemá žádný problém s nakupováním svých brýlí přes internet. 78letá důchodkyně McFarlane, bývalá výkonná tajemnice rady pro veřejné práce v Seattlu, se připojila na Eyeglasses.com, když hledala konkrétní model brýlí značky Silhouette. Chtěla ušetřit peníze, protože obruby a čočky jí stály 500 dolarů. „Nechtěla jsem sedět u optometristy“, prohlásila. Nyní jako malířka říká: „Moje oči pro mě znamenají hodně. Důvod, proč jsem neměla obavy z nákupu přes web byl ten, že jsem měla svůj předpis.“

Většina optik má na obrubách velkou marži, od 50 do 100 procent. Navíc, jak říká Tibor Laczay, majitel ZenniOptical: „Optiky nakupují za velkoobchodní ceny, které jsou vyšší než ty, za které my prodáváme našim zákazníkům“. Ten důvod, proč musí mít optiky takové přirážky je ten, že neprodávají ve velkém objemu.

Ačkoli obruby jsou zatíženy tučnou marží, ty opravdové peníze pro maloobchodníky jsou v brýlových čočkách. Jejich marže může být až sedminásobek velkoobchodní ceny. Většina jednoohniskových (tedy ne bifokálních nebo multifokálních) jsou vyráběny v ohromných sériích a výrobní náklady mohou být okolo jednoho dolaru. Optik je pouze vezme z přihrádky.

Marže jsou vysoké, protože brýlový maloobchod je velmi fragmentovaný. Ve Spojených státech je více než 40 000 očních optik. Mnoho z nich je velmi malých a tedy malé množství prodaných brýlí musí pokrýt personální a materiální náklady. „Je to výjimečně neefektivní trh“, říka James Hilford. „Pomalu se to však mění.“

Velké optické řetězce však dosahují vyšších objemů a s těmito maržemi přilákaly firmu Luxottica, obřího italského výrobce brýlí. Do své sítě chytili americké řetězce LensCrafters, Pearle Vision a D.O.C. Optics. Patří jim také řetězec SunglassHut.

Vlastní výroba brýlí je však rozhodně méně fragmentovaná. Tento průmysl ovládají tři výrobci: italské korporace Luxottica a Safilo a Marchon z Melvillu, New York. Přestože žádná z nich neprovozuje online obchod, jejich designové obruby jsou v online obchodech k dostání.

Jak tedy nákup online vlastně funguje? Kdokoliv s předpisem má v zásadě všechny informace, které potřebuje. Vyberete si obrubu a vyplníte údaje z předpisu. Jeden důležitý údaj pravděpodobně většině zákazníků bude scházet, a to je vzdálenost zornic (tzv. PD – pupillary distance), který říká, jak daleko máte oči od sebe. Tento údaj je v dospělosti konstantní, ale liší se člověk od člověka.

Jakýkoliv oční lékař zpravidla může tuto hodnotu poskytnout. Je protizákonné odmítnout vydat předpis. Ve většině států však nemusí poskytnout PD. Někteří oční lékaři, zejména ti, co prodávají brýle, mohou odmítnout PD vydat, protože vědí, že byste mohli nakoupit jinde. Trvejte však na tom.

Online obchody říkají zákazníkům, že PD si mohou změřit sami a poskytují návod, jak to udělat. Profesoři optometrie varují, že změření PD není složité pro odborníka, ale pokud je špatně změřené, brýle nemusí fungovat správně. 

Obchodník vám může nabízet tvrzenou vrstvu na čočky. Většina jednoohniskových čoček je však již tvrzená. Co se týče vrstev proti UV záření, je to další způsob, jak si zvýšit zisk. Polykarbonátové a vysokoindexové čočky nabízejí plnou ochranu proti UV záření. (Levnější čočky, jako CR-39, však ne).

Váš „oční odborník“ vás může též tlačit do dražších čoček, jako jsou například vysokoindexové čočky, které jsou tenčí a lehčí než úplně stejná polykarbonáto­vá čočka.

Stejně jako u nakupování čehokoliv jiného přes internet si nejprve zjistěte, jestli nejsou na e-shop nejaké stížnosti. Zjistěte si reklamační podmínky a také jestli je možné se dovolat na zákaznický servis.

Pro zákazníky s komplikovanějšími předpisy, buď kvůli vyššímu astigmatismu, kvůli čočkám síly dna od Coca-coly nebo jiným očním problémům, může být nákup přes internet poněkud skličující. „Jsou to zejména brýlové čočky, čeho se obávám.“, říká Mark A. Bullimore, profesor optometrie a oftalmologie na Ohio State University. „Kdokoliv, kdo by koupil bifokální nebo multifokální brýle, by byl odsouzen ke zklamání. Je zde příliš mnoho proměnných, které musíte správně nastavit.“

Pro kohokoliv, kdo chce koupit sluneční brýle, je velmi málo důvodů, proč si je nekoupit přes web, pokud právě tam jsou ceny nejnižší. Zákazníci, kteří chtějí jednoohniskové brýle riskují méně při nákupu online. „Rizikem jsou pouze promarněné peníze“, říká Dr. Friedman.

Tibor Laczay ze ZenniOptical říká: „Mají v mnohém pravdu. Není to tak lehké jako kupovat tričko. Pro zákazníky je to trochu víc práce. Ale je to jako u benzínové pumpy. Pro nižší cenu se musíte naučit, jak si nádrž natankovat sám.“

Tvrdí, že přes obavy optometristů a optiků, se veřejnost chytí. „Optický trh je tak krátkozraký“, říká.

New York Times, 5. 5. 2007